Trasa 5D

Už jste někdy pozorovali děti při hraní? Určitě ano. Mám osmiletého syna, který za mnou včera přiběhl a říká: ,,Maminko můžu si půjčit tvoje zrcátko?"
,,A na co ho potřebuješ?"
,,Musím udělat portál do jiné dimenze."
Zpozorněla jsem, protože u nás doma se nebavíme o duchovních věcech, dimenzích, ale zrcátko jsem mu půjčila, je to takové kulaté, upevněné dvěma nožičkama a dá se otáčet.Vzal zrcátko, panáčky, kostky a začal si hrát. Pozorně poslouchám, jak bude hra probíhat a slyším:,,Prosím přestoupit na trasu 5D, hm, tak to nejde, musím vás vyléčit".

,,Víš maminko, oni mají nemocné srdce, musím je léčit".

,,A jak je budeš léčit?"
,,Budu na ně hodný", přiložil si panáčka na srdíčko a blaženě se usmíval, pak ho přiložil k zrcátku a zrcátkem otočil.

,,Přestup na trasu 5D"... ,,Povedlo se!!!". Pokračoval takhle ve své hře, přikládal k srdíčku jednoho po druhém a přesouval je na druhou stranu.
,,Péťo a co tam dělají ti panáčci, když jsou uzdravení a jsou v té jiné dimenzi?"
,,No přeci svítí", a vzal dalšího panáčka do ruky a posmutněl. Pak mu něco šeptal. ,,Hm, tak to nepůjde, tenhle nechce, on si myslí, že když nemá nohu, že neni dost dobrý, nechce vyléčit, chce se trápit". Položil ho zpátky mezi kostky, pak se zamyslel a já čekala, co se s toho "vyvrbí".
,,Maminko, nemohla by jsi mu domluvit ty, ty jsi velká, tebe poslechne".
Vzala jsem si panáčka k puse a dělala jsem, že mu šeptám. Potom ho vzal on, přiložil si ho k puse a taky šeptal, pak se usmál. ,,Je to dobré, už ví, že ho mám rád, i když je jinej".

Dal si ho na srdíčko, přiložil k zrcátku a přesunul na trasu 5D. ,,Péťo nemohli bychom se taky spolu léčit?"...

Skočil mi do náruče, objali jsme se.

,,Mám tě rád "...,,Mám tě ráda".

Tak snad nás na trasu 5D pustí...